Náš sraz si určitě zaslouží krátký report. Aby ti co byli, měli hezkou vzpomínku a ti co nedorazili, měli představu, co se na takovém srazu děje.
Pátek
Celé to začalo trochu chaoticky. V posledních dvou dnech se nám sešlo dost omluvenek ze zdravotních důvodů. S tím se trochu počítá, ale pro tentokrát jich bylo až příliš a nestihli jsme reagovat a oslovit případné náhradníky. A tím pádem jsme tušili, že nás čeká že nemilé vyjednávání s panem správcem. Nicméně dalších zhruba 80 účastníků se na nás těšilo, tak nám dobrá nálada přetrvala. Ale ani páteční odjezd se neobešel bez komplikací. Z Liberce jsme (Věrka, Patrik a děti) vyráželi před polednem a nedojeli jsme ani do Jablonce, protože nám po několika kilometrech na dálnici zdechlo auto. Ještě štěstí, že Standa vyrážel svým autem z Prahy a tak dorazil včas a mohl v Rybníku vše řešit a vítat účastníky. Chvilku to vypadalo s naší účastí dost černě, ale díky kamarádovi Michalovi (Míšo fakt díky!), který nám půjčil své Volvo, jsme si to po několikahodinovém zpožděním valili směr Český les. Na středisku na nás čekala večeře a veselá nálada. Účastníci se sjížděli z celé republiky a každý přijel, jak mu to čas dovolil. Každý obdržel klíče, večeři a také jmenovku s přezdívkou Horobraní a památeční placku.
Kolem 20. hodiny večer jsme byli téměř v kompletním složení a tak jsme si vzali slovo a udělali oficiální přivítání. Představili jsme tým i garanty sobotních výletů (Á Miras, mako88, Hady, ClarissaMaryse) a upřesnili organizační záležitosti. A pak už začala volná zábava. Za zmínku stojí ještě poslední podpásovka, která v pátek přilétla a to od vedení restaurace - v půl 11 vyhlásili poslední objednávky. Nechápavě jsme čekali, co bude dál, ale nakonec to opravdu v 11 zařízli :-(. Kdo chtěl pokračovat, nakoupil si ještě pár plechovek do zásoby a přesunuli jsme se do společenky v prvním patře. Zde byla prima afterparty, posdíleli jsme piva, víno, medovinu i oříšky!
Sobota
Snídani jsme vykomunikovali na 7:30, aby Horobraníci, co měli naplánované dlouhé výlety mohli vyrazit časně. Většina se vydala na německou stranu a šli různě dlouhé okruhy přes Ebene, někteří až do Friedrichshängu a pak přes Pleš zase na Rybník. Nejkratší výlet zvolili hlavně Horobraníci s dětmi nebo s pejsky. Šlo o 8km procházku na Švarcavu, při které probíhalo opravování turistických značek KČT v čele s Clarissou. Měla s sebou veškeré náčiní, po cestě nám říkala o pravidlech, co by každý značkař měl znát. Bylo překrásné slunečné počasí a i když ve stínu bylo mrazivě, bylo to ideální počasí k výletům.
Večeře byla servírována jak kdo dorazil, to bylo moc příjemné. Pro děti jsme připravili krátký horokvíz na 10 stanovištích a za tajenku dostaly sladkou odměnu. Pro dospělé účastníky byla přichystána také náležitá zábava.
Ve 20:00 začala Patrikova prezentace, plná zajímavostí a grafů. Povídal o tom, jak si Horobraní stojí, jaké novinky a zlepšení jsme v loňském roce implementovali a jaké budou další kroky. Vedle statických slidů měl Patrik připravené také, podle jeho slov, "závodící grafy". Byla to interaktivní animace vývoje výstupů nejlepších Horobraníků od roku 2019 až do teď. Byla to úžasná podívaná, jak se během let o TOP10 přetahovali jména jako Bimboosek, Zdendaa, MK77, Železný_koleno2, Aktivní_Horalka, Geokaja, Goldie, Advisor, PetrDOA, Vašek S., Tulák Martin, TULÁCI Z PRAHY, Pavel Bilík, Kipki, a další. A aby to těm, kteří nebyli nebylo líto, nahráli jsme to jaké video na Youtube. Hodně smíchu si vysloužil hlavně druhý závodící graf, kde jsme se do porovnání nejlepších přidali také my tři :-D. Několik měsíců roku 2019 jsme si stáli obstojně, ale pak nás postupně přejeli taková jména jako arogant, Tulák Martin, Doyle, TULÁCI Z PRAHY a po zbytek animace ležíme už někde hodně dole :-D.
Po prezentaci následovala týmová hra, což je zase Věrky parketa. Do hry se mohly zapojit týmy o 7-8 účastnících. Šlo o částečně vědomostní a částečně běhací hru s mírným prvkem náhody. Ve hře bylo 6 skrytých hor, kde každá měla 6 nápověď, podle kterých ji šlo poznat. Nápovědy byly rozmístěné po středisku, v chodbách, v různých patrech, na dveřích. Úkolem týmů bylo sbírat nápovědy a odhalit všech 6 hor. Ve chvíli, kdy si tým byl jistý, že nějakou horu poznal, mohl se ji pokusit "zdolat". Zdolávání hory tkvělo v oběhnutí kapličky (cca 50 m od vchodu restaurace). Výstup ale ovlivňovalo "počasí". Počasí bylo dáno hodem kostky a znamenalo, kolikrát musí tým kapličku oběhnout. Povětšinou měly týmy hezké počasí, protože na kostce padaly 1, ale sem tam někdo běžel i 6x kolem kapličky :-D. Vítězným týmem se stali Tuláčci (5 hor), následováni týmy Mia a její parta (4 hory) a Sedmička (4 hory), dále týmem Brdy (3 hory) a Roháči (1 hora). I když se zdaleka nezapojili všichni, atmosféra byla skvělá a fandící. Kombinace celodenního výletu a společenského večera některé nakolik unavila, že si šli po hře lehnout.
Kolem 22:30 jsme se avizovaně přesunuli do budovy Sportovně relaxačního centra, protože restaurace nechtěla ustoupit z prodloužení otevírací doby a tak nám ochotný pan správce předem domluvil prostory s bowlingem a barem bez omezení. A byla to ta nejlepší věc, co nás mohla potkat. Ochotná paní za barem stíhala úplně všechno a vedle toho se u toho i příjemně usmívala. Mohli jsme hrát bowling, popíjet, bavit se a v dalším salonku se hrálo na kytaru. Pařilo se až do pozdních nočních hodin a bylo to krásné zakončení našeho sobotního maratonu.
Neděle
V neděli už zbývalo se jen dobře nasnídat a rozloučit. Někteří využili příležitost na našem Vzkazovníku a zanechali nám milý vzkaz. Trochu nepříjemné bylo finální srovnání účtů. Zmatení číšníci z restaurace totiž neměli pořádek v účtování, někdy účtovali na pokoj, někdy na stůl a někdy na účet týmů. Nechtěně tak vznikla sekyra, kterou bylo potřeba dorovnat. Jsme ale ve skvělé partě a plno z účastníků přispělo a dluh jsme společnými silami zaplatili.
Moc děkujeme za příjemnou atmosféru a budeme se těšit na další setkání! Příští sraz vidíme někde na východě republiky.
Horám zdar!
Věrka
